Bitva o Azeroth 2004
Co úvodem? Byla to akce, na kterou jsem byl zvědavej už od března a to proto, že byla organizovaná lidmi z mého okolí. Konala se v Sosnové u České Lípy, takže jsem to měl kousek. V Pátek 30. dubna 2004 jsme s Drakzem (vlkodlak), Aimirin (vlčice) a Darkonem (goblin obchodník) vyrazili na místo konání v plné výbavě, kde na nás měla čekat většina Měsíčních vlků...
Po příjezdu jsme rozložili tábor a šli se registrovat a nechat si schválit zbraně (i když žádná z našich zbraní nebyla podle pravidel), které všechny do jedné prošly. Asi kolem deváté jsme šli s Erwinem obhlídnout hrací pole, abychom se v sobotu tak nějak orientovali, když už jsme byli ty CPčka. Hrací pole bylo u mě vybrané, protože se nacházelo na poměrně rovné ploše, až na Elfí město, které, když už nemohli postavit na strom, tak ho dali alespoň na kopec :-)
V Sobotu se ukázalo, že přijelo víc lidí než kdokoliv čekal (dokonce i vševědoucí Prophet). Když se kolem 9:00 hodiny ranní velelo k nástupu a my, Cpčka, odešli na hrací pole, všechno to začalo. Jak jsme zahlédli první armády, vyrazili jsme šířit strach, chaos a smrt. A taky se nám to dařilo. Ze začátku jsme chodili s golemem (Čaby) po zemích Azerothu a každý, kdo nás potkal skončil strašnou smrtí (nebo útěkem, páč s mým drobečkem se běhá špatně, takže jsem se k němu uchyloval jen výjimečně). Jakmile se vlkodlakovi podařilo získat vlčici, připojili se k nám a začal opravdový teror armád dobra i zla. V jedenáct hodin jsme měl za úkol zadat quest pro orky, jímž bylo eskortovat Kobos thaurenského náčelníka do své základny a odměnou měl být thaurenský válečník. Ale jelikož krvežízniví orkové na cestě se mnou ke Kobosu potkali cizí armádu a bez rozmýšlení se na ní vrhli, tak sem je nechal jejich osudu a šel si po svých. Nakonec se jim povedlo Kobos získat, i když nejprve ukořistili cizí karavanu. Poté jsem jaksi ztratil přehled o questech takže zbytek dne proběhl z mého pohledu neustálím válčením a umíráním. Mezi naše významné úlovky patřili Mannaroth, Mal-Ganis, Tyrande, Thrall, Tichondrius (který nejdříve vyzval golema na férovku, ovšem zapomněl se zmínit, že se jí bude účastnit i Burning Legion a tak jsme ho následně zprasili zezadu) a další, respektive všechny CP až na Illidiana a Propheta. Kolem páté se strhla poslední bitva dne, kde jsme vyhráli my (golem, oggr a vlci) jelikož jsme přišli se světlou armádou a nakonec jsme vraždili všechno co se hýbalo. Večer se trochu zkazil deštěm, ale alespoň jsem se vyspal.
V neděli ráno jsme opět vyrazili do polí bít se o vládu nad Azerothem. Všechny dobré armády dostali quest na obranu města a nemrtví na Beranidlo, které mělo naopak města bořit. Všem se questy podařilo splnit (i když u některých se značným přispěním CP) a tak se schylovalo k závěrečné bitvě. Ještě před Armagedonem se konala aréna, kterou pořádal vydřiduch, zloděj a obchodník goblin a ve které se mělo rozhodnou o přízni Cpček. Po aréně se opět národy vrátili do svých měst a dobro s připravovalo na závěrečný attack. V 11:00 se Nemrtví v čele s Mal-Ganisem vydali na steč lidského města, ale v zápětí zjistili že šli zbytečně, protože lidé město obětovali a přestěhovali se k Elfům a Orcům. Lidé vyslali špehy a když se blížila armáda zla k Elfskému městu tak Dobro nečekaně vyrazilo a nemrtvé smetlo z povrchu svého milovaného hvozdu. Ovšem během chvíle se dostavili komplikace: nemrtví, jelikož v sobotu osvobodili Archimonda, získali zástavu smrti a jakmile byli do jednoho pobiti, začali se regenerovat. Na druhý pokus se už nemrtvím podařilo elfí město dobít a tak se spojenci dobra odebrali do poslední bašty dobra - orčí base. Bitka, která se tam strhla, byl neuvěřitelný chaos, který stupňovalo neustálé kouzlení kouzelníku. Ovšem největšího ohlasu se dostalo Mal-Ganisově "upíří auře", která vracela nemrtvím po zásahu životy. Na dobití všech měst dobra mělo zlo 1h. atak,jak se blížila 12. hodina útoky nabývaly na síle a intenzitě, ale dobro stále odolávalo. Někdy kolem třičtvrtě na dvanáct jsem dostal berserka a plně rozhodnutý zemřít sem se vrhl šířit chaos do řad mrtvol. Na konec jsem se dostal až k Tichondriovi, kterému jsem ovšem nebyl rovným soupeřem... A tak mě Sam "čičí" Tichondrius poslal do věčných lovišť. A takskončila poslední bitva o Azeroth, dobro zvítězilo, a my se odebrali poklidit les a zpátky do tábora. A k zhodnocení prvního ročníku Bitvy o Azeroth: 99,5% (těch 0,5% je za ten déšť v sobotu večer), na první ročník to bylo velice povedený a doufám že příští rok se bude výkon organizátorů opakovat.
P.S.: Za ty gramatický chyby a nespisovný slova se omlouvám ale.....
z pohledu Deadlorda Tichondria
Je nádherný večer
Já začínám psát
A víno mi dodalo sil ...
Co to kecám. Je pondělí ráno, já sedím v práci u počítače a už se ani nemůžu dočkat, až začne zase ten brutální pracovní týdenní chaos :)))) A tak je 10. května, jen týden co skončila Bitva o Azeroth. Je to velká škoda, že si budeme muset zase počkat rok na další ročník, ale zase se můžeme těšit na bitvy další. Ale jsem rád, že jako zahájení bitevních aktivit tenhle rok jsem jel právě tam, kam jsem jel. Sakra kam já jsem to jel ??? Jo už vím.
Páááátek
Je pátek dopoledne a já se s velkou bagáží ženu na autobusové nádraží v Pardubicích s nadějí, že ten autobus, co jsem si vyhledal, opravdu pojede. A doufal jsem správně. Opravdu jel. Narval jsem bagáž do zavazadláku a u šoféra jsem rovnou hlásil: "Jednou Sosnová." A věřte nebo ne, asi po hodině cesty jsem vám najednou zapomněl, kam to jedu. "Smrková, Sadová, ... ?? Sakra jak vono to bylo ??" No a najednou jsme v Doksech a šofer na lidi :"Tak za chvíli máme Sosnovou, zastávka na znamení." V hlavě to udělalo BLIK a já si vzpomněl :))) Když jsem vylezl z autobusu, stojim u silnice, nikde ani barák a už vůbec ne stín. Sejdu ze zastávky a co nevidim. Cedule s nápisem BITVA O AZEROTH a šipkou. Tak nevim jestli je to šipka přímo do lesa nebo pod most. Tak zkusim směr les. Málem se ozvalo Tu du dun tuuuun jako špatná odpověď z Riskuj :)))) Tak pod most. Jdouce po super značkách z hajzlpapíru jsem došel asi do poloviny Sosnové a už jsem byl utahaném jak pes. Sakra proč táhnu paragánskou tašku a nevzal si radši krosnu :))) A v tom jede okolo auto, zastavuje a já si řikám, kdo by mě tady mohl znát.
"Zdravím. Kampak se s tím vlečete."
"Dobrý den. Na bitvu o Azeroth."
"Tak si naskočte, já tam zrovna jedu."
"Díky moc :)))"
"Já teda nejsem přímý účastník, ale vy s tou bagáží asi budete."
"To máte naprostou pravdu. A vy jedete přímo až tam."
"Dá se říci."
"Předpokládám, že asi znáte někoho z organizátorů."
"Určitě. Znáte Lucku."
"Ano znám."
"Tak to je moje dcera."
P.S.: Lucka má super tátu :)))))
Tak mě vyhodil u lesa a ten kousek už jsem to dovlekl. A co vidim. Na Louce velkej stan a jinak skoro prázdno. Tak koukám kdo je doma a teprve za chvilku se z lesa vyhrnuli už ubytovaní. Kromě Baldyho, Hanze, Adama a ještě Adama, které už znám, jsem se setkal vlastně poprvé ještě s Balíkem. Zahodil jsem bagáž a šli jsme se podivat na herní území. Bylo krááásně veliké a moc se mi líbilo. Hlavně málo kopců. Odebrali jsme se zpět a čekali na další. Postupně se až do rána stalo několik zajímavých věcí:
Sobotaaaaaaaa
Tak tu máme první bitevní den. Narval jsem se do kostýmu a když mě uviděl Skřett, začal mi řikat Čičí. Tak jsem si postupně rohy na čelence musel zakroutit a reagoval jsem na další Čičí, že už jsem Upgrade Čičí. Odešli jsme na bitevní pole a já společně s armádou nemrtvých jsem se odebral do Northrendu. Tam jsme rozházeli glejtíky a blížil se první quest. Veselou příhodou byl příjezd LODI. Baldon s nápisem loď na hrudníku vesele pádloval svým pádlem směr ledové koruny. S veselým prozpěvováním nemrtvých: "Mám kocábku náramnou..." přistál a tlemil se jak ucho.
První quest jsme zadali a šli jsme se jako Burning Legion toulat prostorem. A potkali jsme elfíky. A elfové zaplatili, abychom jim řekli, že ilidianova hrobka je přímo za náma přesně tam, kde se nachází už srocená armáda nemrtvých :)) Jo my, démoni, jsme strašný svině.
Celý den probíhal v potyčkách, plněních questů, úrěky cizích armád, super férovce Čabi versus Burning Legion a podlé a nečestné férovce - já versus CPčka z Měsíčních vlků. Zabil jsem si dost lidí na nějakou tu úrovničku, co jsem viděl, to jsem upálil, proháněl jsem ještě nehořící lučištníky, zabil jsem vlkodlakovi vlčici, na další férovce jsme já a Burning Legion zabili Ilidiana. (4 na jednoho je klasická demonická férovka. Nechápu co se vám na tom nelíbí). Prostě super bitva a hlavně super sranda. Když jsme šli k orkům, tak tam čekal Baldon a jak jsme se viděli tak to dopadlo asi takhle :
"Týýýýýýýýý ....."
"Týýýýýýýýý ..... čus"
"Ahoj."
Nemrtví a Orkové na nás čučeli jak spadlí z višně. Jo a elfové si splnili quest, že se mohli chytat stromů a tím vylezli do koruny a stali se nezranitelnými a ještě se léčili. Tak jsem chodil, kasíroval zlato a smažil je, že padali jak hrušky ze stromů.
"Zabte toho elfa."
"Sakra chytil se stromu."
"Kolik chcete za sundání ?"
"Tichondrie, ty víš jak je sundat ?"
"Vim. Kolik dáte."
"5 zlatých."
"10. je to kouzelnice."
"Tak jo."
" Plamenná legie k zemi tě složí
Ať krev tvá v žilách ti hoří."
"Máš to za dva životy a padej se léčit do města."
"(orkové) na níííí."
Tohle kouzlo mi občas i zachránilo prdel, když jsem potkal Skřetta s Radkem a ještě s Dědkem. Radek zahořel, Dědek zahořel a Skřett šel na ferovku :)) Nakonec se sobota překulila ke svému konci a čekala nás finální bitva soboty. Orkové se naštvali na Manarotha (Baldon), že prý je využíval a tak ho chtěli zabít. Tak nabrali lidi a elfy a hnali se na město nemrtvých. Tak se nemrtví sešikovali v bráně a Plamenná legie si vylezla před město. A spolu s námi Arthas, už demonický Ilidian, a Skřett, protože se rozhodl zradit svou rasu a překonvertoval. No a začalo to. Nejdřív jsem zase upálil Dědka a pak mě odkouzlili mého miláčka a nemohl jsem ho používat. Vzal jsem jinej meč a hurá na ně. Prosekali jsme se tam a zase zpátky. Zbyly mě dva životy (ze 12, byl jsem demon ?) a v tom letí okolo goblin.
"O mocný Tichondrius. Tobě něco vypadnout z vaku."
(co mě mohlo vypadnout ??)
Otevřu a čtu Léčivý elixír :)))))))
"Léčení. Uzdravený. A jedeme znováááááá."
Nakonec jsem se dostal až k férovce s Radkem a už jsme byli oba nakřáplí tak jsme toho nechali. Nicméně glejtů z tohohle bitevní jsem měl 12 :))) A blbec brácha Manaroth se nechal zabít. Večer se nám malinko zkazilo počasí a já jsem usnul jak malé děcko.
Neděléééééé
Závěr bitvy se odehrál nejprve v honbě nemrtvých na sehnání a sestavení beranidla. To se povedlo (nic proti ale nemrtví byli podle mě nejlepší armádou). Pak aréna o přidělení CPček. Byl jsem účastníkem a musim říct, že jsem se držel, co se dalo. Podle očekávání jsme elfy rozsekali. Nemrtví se nedali, ale trošku kydlili. Orkové se schovali za štíty Hordy Lam a lidi se drželi dooobře. Akorát jsem teda čekal, že Rosomák mi zaklepe na záda silnějšími nápřahy :)))) A pak se to strhlo. Lidské město nemrtví dobili hnedle, protože tam už nikdo nebyl. Ale u Elfů to začalo. A tam se mi moc líbilo, že jsem tam běhal s lektvarem Kamenného Golemka s imunitou na magii. Jasně že se na mě hnedka vrhly kouzelnice, ale těm jsem se jen vysmál. A pak nastala naprosto dokonalá akce. Moje rodové kouzlíčko. Sebe a celou plamennou legii jsem odteleportoval uplně uzdravenou společně s Ilidianem do středu města. K tomu se přidal Skřett a se žebříkem přelezl hradby. A už jsme se prosekávali ven. A taky jsme se prosekali. To vám byl pohled jak se lidi a elfové tvářili, když se jim ve městě objevila legie. A jejich armáda dopadla jak na nuceným výseku :)))))))
Pak se to všechno přeneslo k orčí pevnosti. Finální bitva započala. Nemrtví měli super vlastnost, že se dokázali během tří minutek zreinkrnovat u své zástavy. Takže hurá do boje. Bohužel bitva byla poznamenána neustálým přerušováním u kouzlení (cca. 30 minut by se uspořilo, kdyby se nekouzlilo). Dále pak prapodivnou rychlostí reinkarnace na hřbitově. No, ale co se dalo dělat. (jednoho člověka jsem jen u Orků zabil 4x) Pak se na mě vrhnul i oggr s veselým úsměvem berserka. Ale chudáček si neuvědomil, že moje zbraň ubírá malinko víc než za 1 život. No, splakal nad výdělkem (Díky Tomši za tak dlouhou a zubatou záštitu. Ten ogoří megakyj udržela!) A pak najednou zazvonil konec a nestihla armáda nemrtvých dobýti město orčí. Tak skončila Bitva o Azeroth. První to ročník, jehož vítězství si odnáší strana dobra. Však nezoufej strano temného zla. Plamená legie se vrátí, neboť pach magie láká jejich vojsko a napřesrok se objeví znova. A pokud to vyjde, tak v jejich stopách půjde sám Mistr Smrt.
Odjel jsem domů naštěstí v pohodě a díky Msuliho mámě jsem stihl vlak z České Lípy. Doma jsem se naložil do vany a přemýšlel o tom, že to byl po dlouhé době zase super víkend a že se mi tam moc líbilo. Večer jsem usínal v obětí mé královny, ale to už je zase jiný příběh.....
Tahle akce byla velmi hezká, co se týče složení hráčů, zvláště CP a nemrtvý se mi velice zamlouvali. Když jsme dorazili na místo, tak nás přivítal Samuel a organizátoři samozřejmě taky, jediný co mě trochu vadilo je že nemrtvý nevyvolali Archimonda - to by to pak dopadlo úplně jinak. Asi by jsme dobyli vrcholek hory Hyjal a nestihli by připravit past na nemrtvý, qestů bylo dost, ale nikdy se nezúčastnili všichni jak bylo v plánu, ale jinak se dá říct, že jsme drtili každýho. V sobotu jsme se nezastavili. To jsme plenili, zabíjeli a znásilňovali a většinou v tomhle pořadí. Kdo se mi dost líbil - to byl náš kouzelník Keltuzád alias Slávek. Po menší domluvě s organizátory jsem jim vymyslel kouzlo, které se mi velmi líbilo a né jenom mě! V neděli jsme všichni nemrtvý a jeho spojenci bojovali v poslední bitvě a zakřičel jsem kouzlo upíří aura. Naše armáda a spojenci věděli co to dělá a tak začali křičet a tak mě nešlo slyšet jak jsem to vysvětloval a hned se všichni z naších řad vrhli do boje, po chvíli přeřvávání se mi to podařilo vysvětlit i protivníkům, zničili jsme všechno co se dalo. Jediný co zůstalo je 1 metr zdi a to díky tomu že se všichni nepřátelé na tu zeď nacpali a nereagovali na to, že se použitím kouzla beranidlo na tu zeď stejně dostanu a je můžeme mlátit pokud jsme měli jednoručky samozřejmě. Ještě bych chtěl poděkovat všem, co pomáhali v organizaci skupin v boji a samozřejmě všem nemrtvým za jejich neupadající touhu útočit, ničit, a všem CP, které nám kdy v boji či jinak pomohli a samozřejmě na závěr poděkování organizátorům za uspořádání této akce.